Úvodník prvního čísla

23.03.2011 01:33

Černá a bílá, plus a mínus, dobro a zlo, kladný a záporný pól… Protiklady nás potkávají na každém kroku. Víme, že protiklady se přitahují, nic není jen černé nebo bílé, po noci přichází den, dokonce v jednom filmu nás potěšilo, že padouch a hrdina jsou jedna rodina.

Kladno mívalo jeden z těch pólů ve svém přízvisku. Říkalo se mu černé. To dneska už není pravda. A možná to nebyla úplná pravda ani tehdy, když se nad městem vznášely černé dýmy a havíři se nořili do černých jam pod zemí. Komíny a jámy – výška a hloubka. Ale byla tu také šířka – šířka oblohy, když horníci vyfárali, šíře lesů, které se od Kladna táhnou až někam za Křivoklát a jejichž klády prý daly městu skutečné jméno. Hloubka šachet a výška hutních komínů nebo také plynojemu, který od roku 2005 už nestojí: vzestup a pád, trvání a zánik…

Kladno Záporno je slovní hříčka. Jako taková se dostala v roce 2005 do názvu jedné z doprovodných akcí bienále Industriální stopy. Aktéři tu na ploše bývalých hutí předvedli nezvyklou podívanou. Osvětlili torza vápenných pecí, rozezněli nádvoří mezi halami křehkým tónem houslí nebo po opuštěné trati, po které se kdysi převážely snad jen ingoty a železný šrot, rozjeli vlak plný lidí. A těm mnohdy zkušeným poldovákům tu o fabrice vyprávěli mladí průvodci, kteří na hutích nikdy nepracovali.

Nebylo to poprvé, co si s výrazy kladno–záporno někdo pohrával. Václav Cílek vzpomíná v knize Makom, jak byl v 80. letech vyzván, aby se zúčastnil založení osady Záporno, „která byla umístěna v lesích někde na Říčansku v místě přímky procházející z Kladna přes ocas koně svatého Václava tak, aby výše zmíněný ocas ležel právě v poloviční vzdálenosti mezi oběma komplementárními osadami – logickými pojmy“.

Osada Záporno zanikla, a my jsme se rozhodli spojit oba komplementární pojmy do jednoho místa, do názvu revue. Chceme tím navázat na předchozí aktivity, ale také naznačit, že časopis bude otevřený různým názorům a úhlům pohledu.

Kladno má jeden z pólů bezděčně skryt i ve svém skutečném jménu. A možná to není bezděčně. Třeba sudičky, které stály u jeho zrodu, nevyprávěly nic o kládách a o mýcení lesa. Třeba jedna z nich řekla: „Já ti předpovídám, že tě v životě potkají velká protivenství.“ A druhá: „A já ti předpovídám, že ta protivenství překonáš a všechno dopadne tak… plus mínus kladně.“ Ale sudičky stávaly nad kolébkou obvykle tři. Tak jako stojí nad Vojtěšskou hutí (chcete-li Koněvem) tři vápenné pece. Co tedy říkala ta třetí? Možná: „A já ti předpovídám, že o tom dobrém a zlém, co prožiješ, nebudeš mlčet a že to pro potěšení i ponaučení sdělíš světu, Kladno Záporno!“

 

/jm/